2009 – 2019

Historie OSA

Podpora a ochrana tvorby v 21. století a mise OSA

Ochranný svaz autorský opět mění právní formu. Tentokrát kvůli změně občanského zákoníku, který ruší formu občanského sdružení. Od roku 2013 je tedy OSA zapsaným spolkem.

Podpora autorů a jejich tvorby

V roce 2010 je založen grantový program „Partnerství OSA“, který od té doby podpoří víc než 1200 různorodých projektů. Vzniká za účelem podpory zastupovaných autorů a jejich tvorby, ale nezapomíná ani na hledání nových talentů, živou produkci nejrůznějšího charakteru či na charitativní akce.

Grantový program se za bezmála deset let svého fungování plně vtiskne do povědomí autorů i pořadatelů a stane se pevnou součástí hudebně-kulturních prezentací. OSA tak opět drží v rukou funkční nástroj k podpoře autorů, i když ne pro sociální účely.

Boj za jednotný digitální trh

Evropský parlament po zdlouhavém vyjednávání přijímá v roce 2019 Směrnici autorského práva na jednotném digitálním trhu (její cesta začala v roce 2016, kdy Evropská komise vydala svůj návrh této směrnice). Pro autory je nejstěžejnější článek 17, který jim zaručuje právo na vyjednání si odpovídající autorské odměny za užití jejich děl, které užívají platformy typu YouTube či Facebook.

V současné době probíhá proces tzv. transpozice, kdy každá evropská země musí směrnici legislativně převést do svých vnitrostátních předpisů. Jakmile budou tyto zákony zavedeny, je možno zahájit reálné kroky – jednání mezi tvůrci a platformami, kdy by umělci měli konečně začít spatřovat přínosy článku 17. K tomu by mělo dojít kolem roku 2021.

Autorská práva pod palbou i na domácí půdě

Autorskými právy se čím dál tím častěji zabývají zákonodárci. Zatím poslední atak přichází na konci roku 2018 ze strany Senátu. Návrh má od placení autorských odměn osvobodit restaurace, kadeřnictví a obchody. Je však v přímém rozporu s mezinárodním právem a soudní rozhodovací praxí Soudního dvora EU, na což poukazuje i ministerstvo kultury. Po bouřlivé rozpravě nakonec není schválen. Tento legislativní paskvil však má i své pozitivum – podaří se zmobilizovat autory a interprety, kteří se oprávněně cítí ohroženi na svých právech a nechávají se slyšet.

Opakovaně se také objevují požadavky na zrušení náhradních odměn či zrušení bezdůvodného obohacení do výše dvojnásobku, kdy uživatel s kolektivním správcem nejedná, a přesto užívá chráněná díla zastupovaných autorů. Chtělo by se říci, že je to boj s větrnými mlýny, ale nevzdáváme se. Zejména návrhy Pirátů jdou na samou hranu porušování základních práv a svobod autorů. OSA tak aktivně komunikuje se zákonodárci a snaží se vysvětlit řadu mýtů okolo fungování kolektivní správy.

Technologický progres

Na konci této dekády OSA zastupuje již 9338 tuzemských autorů a dalších 3 500 000 umělců ze zbytku světa. Princip rozúčtování autorských odměn je přesto transparentní, spravedlivý a v souladu se všemi právními normami. OSA se může chlubit i rychlostí výplat honorářů od zaplacení ze strany uživatelů po připsání na účet autora (rozúčtovací doba se zkracuje na interval maximálně 90 dní mezi jednotlivými výplatami). V tomto ohledu patří k naprosté špičce autorských hudebních organizací na světě.

Technologický progres ovládá i způsob komunikace OSA se zastupovanými autory. Ti mohou využívat speciální informační systém pro získání informací o svých skladbách a honorářích, mohou jeho prostřednictvím ohlašovat nové skladby a mohou se i dozvědět mnohé aktuality ze světa hudebního průmyslu. Novinkou je také online podání žádosti o zastupování či elektronické hlasování před zahájením valného shromáždění ze vzdáleného místa i v jeho samotném průběhu.

Uživatelům blíže

OSA reflektuje volání ze strany uživatelů hudby a počínaje rokem 2018 navazuje spolupráci s dalšími kolektivními správci v ČR – na základě společné dohody je OSA pověřen výběrem honorářů z užití děl ve veřejných prostorách za všechny kolektivní správce. Majitelé provozoven tak uzavírají pouze jednu smlouvu a obdrží jedinou fakturu. Licenční smlouvy lze navíc uzavírat velmi snadno prostřednictvím e-shopu, a to včetně možnosti úhrady přes platební bránu.

Spousta práce stále před námi

Složitá cesta je před námi stále na poli osvěty, a to nejen směrem k veřejnosti, ale hlavně směrem k poslancům. Těm je zapotřebí stále vysvětlovat problematiku duševního vlastnictví a principy jeho ochrany v mezinárodním právu. Populističtí politici totiž rádi staví strategii pro nahnání politických bodů na tématu zrušení autorských poplatků v jakékoliv formě. Mnohdy ale bez ohledu na to, zda jsou jejich sliby vůbec uskutečnitelné nebo jaké budou mít důsledky v případě schválení.

V jubilejním roce 2019, kdy OSA slaví 100 let od svého založení, se snažíme především o to, aby se příští generace autorů i obchodních partnerů Ochranného svazu autorského za touto etapou ohlédla a chtěla se jí inspirovat, jako se OSA inspiroval obdobím první republiky, a ne aby se vůči ní musela vymezovat, jako se vymezujeme vůči době normalizační.

Historie hudby

iTunes a Spotify mění způsob poslouchání hudby

V poslední dekádě životy lidí zcela pohlcuje digitální svět, což nutně ovlivňuje i hudbu. Mnozí autoři tvoří především s touhou udělat skladbu natolik dobrou, případně natolik šokující, že se stane virální. Na jednu stranu tak globální svět generuje ohromné množství hvězdiček, na stranu druhou umožňuje i okrajovým žánrům dostat se k úzce profilovanému publiku z celého světa. Do mainstreamu žádný nový žánr nevstupuje. Prvním zlomovým bodem je spuštění prodeje hudby přes iTunes, který zřejmě jako první v masivním měřítku umožní prodej po jednotlivých skladbách. Lidé si už nemusejí kupovat celá alba, ale mohou si kupovat pouze své oblíbené hity. Celosvětovou premiéru měl iTunes již v roce 2001, ale nebyl dostupný ve všech zemích. Celou dlouhou dekádu, pro „jablíčkáře“ věčnost, mohli čeští zákazníci pouze závidět svým evropským sousedům na západ od našich hranic. České podoby se iTunes dočkal až v roce 2011, konktrétně 28. září.

Naprosto převratným se ukazuje být vývoj aplikace Spotify, která poskytuje přístup ke kompletní diskografii prakticky všech autorů a interpretů lidem na celém světě. Tento fenomén dokonce úplně mění způsob poslouchání hudby. Lidé totiž už nemají potřebu vlastnit hudební nahrávky ani v podobě CD nebo LP, ani v digitální podobě. Vystačí si s posloucháním svých oblíbených hitů a alb formou streamování. Službu si předplácí jako kabelovou televizi nebo internet.

Významné festivaly soudobé hudby a ostravská scéna

V uvádění soudobé klasické hudby stále hrají prim nejrůznější festivaly, mezi nimiž ve druhé dekádě třetího tisíciletí vyniká festival Contempuls. Ten má za cíl především stimulovat české skladatele, a tak si objednává díla od výrazných mladých autorů. Festival tak nejen uvádí díla ve světové premiéře, ale dává mladým autorům též příležitost, aby byla jejich díla uvedena prvotřídními soubory.

Významným festivalem jsou také Dny Bohuslava Martinů, na němž vedle jeho díla každoročně zaznívá celá řada premiér soudobé české hudby. Pozoruhodná je rovněž soutěž pro mladé skladatele vyhlašovaná Českou filharmonií z podnětu dirigenta Jiřího Bělohlávka.

Zcela výjimečná je ovšem ostravská scéna, kde probíhá nejen bienále Ostravské dny – mezinárodní institut a festival nové a experimentální hudby –, ale také naprosto ojedinělé NODO – Dny nové opery Ostrava. Už uvedení komorní kompozice je pro soudobého skladatele oříškem, ale uvedení soudobé opery se v českých poměrech rovná malému zázraku. Na obou festivalech se pravidelně angažuje soubor Ostravská banda, který je světově uznávaným komorním i operním orchestrem nové hudby. Za dobu své existence vystoupí v nejvýznamnějších hudebních domech, mezi nimiž nechybí ani newyorská Carnegie Hall.

Populární hudba ve světě

Současné světové hudbě chybí opravdoví vizionáři, jakými byli muzikanti minulých dekád. Je to spojováno také s celkovým směřováním populární hudby, která je v posledních letech spíš pomalá, emotivní a melancholická. Chybí rozzlobení mladí muži, kteří byli pro hudbu typičtí v celé druhé polovině dvacátého století. Jediný hudební žánr, který dává prostor pro vyjádření frustrace a vzdoru, je v současné době rap. V něm dominuje jedna z nejvýraznějších osobností této dekády – Kanye West. Ten je rovněž předchůdcem nyní populárního žánru zvaného emo rap, který je pravým opakem někdejšího machistického pojetí rapu. Pro současnou populární hudbu je kromě toho typické rozvolnění žánrů a jejich vzájemné propojování. Není výjimkou, že autor taneční hudby vezme do ruky kytaru.

I v tomto období se najdou výjimečné osobnosti, které navždy ovlivní světovou hudbu. Objevují se výrazné zpěvačky jako Adele nebo Lady Gaga. Absolutní poprask na hudební scéně způsobí Amy Winehouse, která bohužel hned na začátku dekády umírá na předávkování, a tak hudební svět obohacuje pouze o dvě alba. Jako jediná ze současných hvězd se připojuje ke „klubu 27“. Ten tvoří muzikanti, kteří zemřeli v 27 letech a jejichž smrt je spojována především s drogami. Větší a větší hvězdou je též islandská Björk, jíž se daří dostat velmi alternativní hudbu k masovému publiku. Opravdu oblíbená je také taneční hudba v čele s dubstepem, který vrací na scénu interprety z přelomu tisíciletí jako Skrillex, The Prodigy nebo The Chemical Brothers.

Populární hudba v poslední dekádě u nás

Pro desátá léta třetího tisíciletí je v české populární hudbě typické především časté koncertování. Vzhledem ke snadnému stahování a sdílení hudby, za niž autor ani interpret nedostává prakticky nic zaplaceno, nemají hudebníci jinou možnost než jezdit po klubech. Znamená to také velké rozptýlení publika, které si opravdu dobře vybírá, jaký koncert jej zajímá. Vzrůstá tak obliba kapel, které mají velmi výraznou jevištní prezentaci, jako jsou třeba Midi Lidi, Tata Bojs, Wild Tides, Bruno Ferrari nebo Kapitán Demo.

V českém hudebním průmyslu lze v těchto letech pozorovat zajímavý fenomén, jímž je neustále stoupající obliba hudebních festivalů. Velké festivaly jako Rock for People, Colours of Ostrava nebo metalový Brutal Assault mají základnu pravidelných fanoušků v řádu tisíců. Tento trend neupadá ani dnes a víc než 50 procent lidí uvádí, že během léta alespoň jeden hudební festival navštíví. Najde se totiž prakticky v každé obci.

Příběh písně

Václav Neckář: Půlnoční (2012)

„Chmury, trable, starosti
nechal jsem ve městě.
Už slyším lidi na půlnoční
zpívat v kostele.“

Ústřední píseň z filmu Alois Nebel v podání Václava Neckáře je považována za jednu z největších událostí druhé dekády třetího tisíciletí. Vánoční skladba patřila k nejhranějším rozhlasovým hitům a v době svého vzniku předběhla v českých rádiích i většinu zahraničních hitů. Dlouho očekávaný comeback Václava Neckáře tak píseň odstartovala opravdu pompézně.

Černobílý videoklip se natáčí v secesních prostorách hlavního nádraží v Praze a na kontě má k dnešku přibližně 12 milionů zhlédnutí. Vizuálně vychází z filmové adaptace komiksu Alois Nebel autorů Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99. Autorsky je pod Půlnoční podepsaná skupina Umakart neboli Jaromír Švejdík, Jan P. Muchow a Dušan Neuwerth, kteří jsou spojeni i s kapelami Priessnitz, The Ecstasy of Saint Theresa či Tata Bojs. Trojici doplňují klávesista Jiří Hradil a bubeník Tomáš Neuwerth.

Píseň Půlnoční dostává v roce 2011 Anděla, a to za klip a skladbu roku, a kromě soundtracku k filmu Alois Nebel je znovu vydána i na společném albu s Umakartem Dobrý časy.

Hudební zajímavosti

Spotify mění způsob, jak posloucháme a tvoříme hudbu

Švédský start-up Spotify je založen roku 2006 s cílem zamezit pirátskému šíření hudby a přitom umožnit legální streamování. Nejedná se o první iniciativu tohoto typu. Prvenství má bezesporu Steve Jobs, který v roce 2001 umožňuje streamování hudby na iPodech. Spotify je ale jednoznačně aplikací nejrozšířenější. Dnes, 13 let od jejího vzniku, už nikdo nepochybuje o jejím významu, neboť přímo mění hudební průmysl.

Vliv Spotify na hudební průmysl je ohromný. Aplikace totiž nezměnila jen způsob, jak hudbu posloucháme, ale také to, jak se hudba tvoří a distribuuje. Dokáže totiž zařazením písničky do playlistu okamžitě vytvořit megahit. A to i v případě skladeb, které by dříve neměly šanci na globální úspěch.

Se zařazením do playlistů ale souvisí i změna v tvorbě hudby. Vzniká totiž ohromný tlak na to, aby byla píseň zařaditelná do co největšího množství žánrů – tak, aby ji bylo možné dostat do co největšího množství playlistů. Jedná se totiž o jednoduchou rovnici: čím větší je počet playlistů, v nichž se skladba objeví, tím větší je pravděpodobnost, že se stane virální, tedy uspěje.

Díky Spotify také lidé prakticky neposlouchají celá alba, ale jen jednotlivé playlisty. Z hudební tvorby tak pomalu mizí koncept, neboť primární je udělat hit. Zda tento hit zapadá do koncepce celého alba, je už jedno. Album jako celek už totiž často poslouchají jen nejvěrnější fanoušci, sami tvůrci, hudební kritici nebo muzikologové.

Přínos aplikace ale samozřejmě není jen negativní. Spotify přináší do žebříčků nejoblíbenějších písní mnohem větší diverzitu. Na vrcholu žebříčků popularity se totiž písně už nedrží tak dlouho. Dostat se do mainstreamu tak má šanci mnohem větší počet autorů. Současně se díky masovému rozšíření Spotify po mnoha letech nižších zisků hudebních vydavatelství vrací vzrůstající tendence. S nadsázkou by se tak dalo říci, že aplikace Spotify hudební průmysl zachraňuje.