2000 – 2009

Historie OSA

Nový autorský zákon a první Výroční ceny OSA

Ochranný svaz autorský úspěšně funguje v tržní ekonomice. Ke konci roku 2009 už zastupuje více než 6400 domácích autorů a nakladatelů a přes milion autorů zahraničních.

První ročník udílení Výročních cen OSA

V roce 2006 se koná první ročník udílení Výročních cen OSA. Jedním z mnoha důvodů, proč se OSA rozhodl vstoupit do sféry předávání hudebních cen, je skutečnost, že v České republice do té doby neexistuje žádné ocenění určené těm, kteří se na vzniku hudebního díla podílejí nejvíce – skladatelům, textařům a nakladatelům. Ceny jsou udělovány na základě zasílaných statistik hlášení rozhlasových a televizních vysílatelů, provozovatelů hudebních on-line služeb, výrobců a prodejců nosičů nebo pořadatelů koncertů. O výsledcích tedy nerozhoduje žádná odborná porota, ale jsou odrazem toho, jakou hudbu každý den slyšíme z rádií a televizí, kupujeme na nosičích nebo jaké koncerty jsou nejvíce navštěvovány. Tento formát je tak v České republice ojedinělý.

Nový autorský zákon, který odpovídá tržní ekonomice

V roce 2000 je naprostou většinou hlasů přijat návrh nového autorského zákona, který přes všechny nedostatky konečně odpovídá potřebám duševního vlastnictví v zemích s tržní ekonomikou. Zohledňuje nejen změny politického uspořádání České republiky, ale také harmonizuje naše právní předpisy s právem Evropské unie, přestože se Česká republika stane jejím členem až o čtyři roky později.

Kolektivní správa se opět vrací přímo pod autorský zákon a je ve svých úpravách velmi konkrétní. Upravuje náležitosti, které musí splňovat kolektivní správce, podobu kolektivních a hromadných smluv a taxativně vypočítává práva, jež jsou povinně kolektivně spravována. Ve shodě s evropskou legislativou je nyní autorské právo postaveno na koncepci dualismu. Zjednodušeně to znamená, že jsou majetková práva převoditelná na jinou fyzickou nebo právní osobu, zatímco osobnostní práva jsou nepřevoditelná.

Problémy s informační směrnicí

Problematická se ukazuje být aplikace informační směrnice do autorského zákona. Jedná se o ústřední dokument pro aktualizaci předpisů Evropské unie o autorských právech a poskytuje odpovídající úroveň ochrany práv v digitální oblasti. V době tvorby autorského zákona existuje informační směrnice pouze v podobě návrhu. Pro její nedostatečnou implementaci je na Českou republiku podána dokonce žaloba, nakonec je však stažena. Problémy se zaváděním směrnice má i Anglie a Francie.

Historie hudby

Digitální svět mění hudební průmysl třetího tisíciletí

K přelomu tisíciletí se váže dramatický pokles výnosů z prodeje hudby. A to nijak pozvolný nebo zanedbatelný. Mezi lety 1999 a 2007, tedy za necelých deset let, se výnosy propadají o 25 procent. Tento trend je spojován především s první streamovací službou Napster a následně globální oblibou YouTube. Nástup služeb, které začínají nabízet možnost legálního digitálního stahování hudby, tento trend jen nepatrně zbrzdí, ale rozhodně nezvrátí.

Nesplacený dluh vůči soudobé hudbě

Uvádění soudobé hudby na přelomu tisíciletí je v České republice komplikované, neboť institucionální podpora soudobé hudby prakticky neexistuje. Nelehké břímě uvádění skladeb českých současných autorů tak na sebe berou stále především festivaly soudobé hudby a skladatelské spolky, které mají vlastní ansámbly. Významným počinem na poli soudobé hudby je založení skladatelského spolku Konvergence, za nímž stojí trojice skladatelů Tomáš Pálka, Ondřej Štochl a Michaela Pálka Plachká. Ti kromě čistě hudebních dramaturgií vytvářejí i mezioborové projekty, které se současnou hudbou spojují tanec, pantomimu nebo výtvarné umění.

Nové styly a YouTube

V první dekádě třetího tisíciletí převládají hudební styly oblíbené i v devadesátých letech – rock, pop, metal a nu metal, hip hop, R&B, country a post-punk. Velký vliv na tuto dekádu má rozšíření internetu, potažmo nástup YouTube. Velkou popularitu získává teen pop reprezentovaný Britney Spears, Christinou Aguilerou a také chlapeckými kapelami Backstreet Boys nebo NSYNC, z nichž vzešla současná megastar Justin Timberlake. Vychází hvězda Beyoncé a Rihanny a slávu si užívají také Coldplay.

Pokud bychom měli vyzdvihnout specifický hudební žánr, který se prosazuje v nultých letech, byl by to indie rock. Arcade Fire, MGMT, The White Stripes, The Killers, Franz Ferdinand, Arctic Monkeys nebo Vampire Weekend získávají obrovskou popularitu po celém světě. Jméno tohoto alternativního žánru je odvozeno ze slova independent a vyjadřuje nezávislost na komerčních hudebních vydavatelstvích. Hudebníci si udržují větší kontrolu nad svou tvorbou. Indie rock je typický experimenty se zvuky a citlivými, intimními texty. Jeho cílem není se prvoplánově zalíbit masovému publiku. Není divu, vychází totiž z amerického undergroundu a alternativního rocku 80. let. Indie rock se nevyhne ani českým interpretům – nejznámější skupinou tohoto žánru jsou v té době Sunshine, kteří se kupodivu těší oblibě jak fanoušků, tak hudebních kritiků.

Vstup do nového tisíciletí v české populární hudbě

Na počátku nového tisíciletí v České republice upadá obliba muzikálů a nastává éra retro popu a cover verzí. Na výsluní se vracejí popové legendy minulého režimu a některé z nich zažívají úspěch, jaký dlouho nepamatovaly. S oblibou retra a recyklace staré hudby tak přichází na český hudební trh jakési období stagnace. V mainstreamu tudíž prakticky nenajdeme nikoho novátorského. Současně je hudební scéna rozdělena na nespočet různých žánrů, které si žijí vlastním životem. A tak má každá scéna své vlastní hvězdy. Mezi všeobecně oblíbené kapely můžeme zařadit například J.A.R. nebo Monkey Business. Opravdu velkým tahákem je ale v České republice rocková kapela Kabát, která má dodnes jedny z nejhranějších skladeb u nás. Stejně tak se v tomto desetiletí prosazuje Richard Krajčo s kapelou Kryštof nebo Michal Malátný s Chinaski.

V první polovině desetiletí se k nám dostává první televizní pěvecká soutěž typu reality show Česko hledá SuperStar, která odstartuje nekonečné množství soutěží, jejichž účastníci i výherci doufají, že budou objeveni a proslaví se. Jediný, kdo je v tomto ohledu opravdu úspěšný, je vítězka úplně prvního ročníku SuperStar Aneta Langerová, která se stává miláčkem celé republiky. Vzhledem k tomu, že její obliba dodnes neupadá, je už celkem jasné, že se jako jediná hvězdou opravdu stala.

Příběh písně

Aneta Langerová: Voda živá (2004)

„Ve mně navždy zůstává
tvoje voda živá.
Uvnitř odpočívá,
čistá a důvěřivá.“

Roku 2004 všichni s velkým napětím očekávají debutovou desku vítězky prvního ročníku talentové soutěže Česko hledá SuperStar. Album Spousta andělů produkují Ivan Král a Daniel Hádl a autorsky se na ní podílí celá paleta významných českých tvůrců.

Písničku Voda živá píše pro Anetu zpěvák Michal Hrůza a na album se dostává až jako poslední. Vážnou a smutnou písničku o něčem, co právě končí, si prosazuje sama Aneta. Po vydání desky si ovšem skladby nikdo příliš nevšímá. Rádia hrají především Hříšná těla, křídla motýlí nebo Skvělej nápad.

Teprve pak přichází na řadu Voda živá, jíž pomáhá také vynikající videoklip od režiséra Michala Kudláčka. Ten navrhuje použití modré tekutiny, která zpěvačce stéká po tváři přes modře namalované rty. Videoklip je úplně jiný, originální a v kontextu tehdejší tvorby zásadní. Tvůrci videoklipu prý po Anetě dokonce požadovali, aby si oholila hlavu, ta to ale rázně odmítá. Přistoupí ovšem na to, že si aspoň ustřihne pramen vlasů.

Voda živá se tak nakonec stává Anetinou nejznámější skladbou – a i díky ní je Aneta Langerová jedinou výherkyní některé z českých talentových soutěží, která se stala opravdovou hvězdou.

Hudební zajímavosti

Hudební soutěže: Jak britský Pop Idol a česká SuperStar udělaly hvězdy z obyčejných lidí

Zajímavým hudebním fenoménem přelomu tisíciletí jsou hudební soutěže. Jejich historie sahá až do středověku. V minulosti se ale ve většině případů jednalo o artificiální hudbu a k hudbě populární přichází až ve druhé polovině 20. století díky rozhlasu a televizi. Na přelomu tisíciletí zažívají hudební soutěže ohromný boom, a to především díky zapojení samotných diváků, kteří si svou hvězdu vybírají sami pomocí hlasovacích SMS. První soutěž, která využívá zmíněný formát, je britský Pop Idol. Ten je poprvé vysílán v roce 2001 a už o tři roky později se objevuje v televizi Nova jeho česká verze Česko hledá SuperStar. Na konci této dekády, tedy v roce 2009, je odvysíláno 137 sérií soutěže Pop Idol a jejích jazykových mutací na 43 různých místech světa.

V celosvětovém, ale i českém prostředí se dodnes stále objevuje několik podobných formátů, jako je Pop Idol, pokaždé s lehce pozměněnými pravidly. Většina z nich má poměrně slušnou diváckou úspěšnost i v současnosti, ale doby, kdy novou hvězdu alias vítěze soutěže netrpělivě očekává doslova celá Česká republika, jsou nenávratně pryč. To také dokazuje fakt, že jedinou opravdovou hvězdou, jejíž popularita nekončí vydáním debutového alba, je vítězka prvního ročníku Aneta Langerová.

Přestože je Pop Idol i jeho česká varianta Česko hledá SuperStar jedním z nejúspěšnějších pořadů vůbec, dodnes se potýká s kritikou umělců i hudebních producentů. Soutěžím je vytýkáno především to, že tvoří hvězdičky, které zmizí z hudebního průmyslu stejně rychle, jako se do něj dostaly. Podle některých také hudební průmysl vážně poškozují, protože vydavatelství musí album vydat urychleně, hned po skončení soutěže, aby si vítěze ještě někdo pamatoval. Převládá tak kvantita nad kvalitou. Vydavatelství také kvůli soutěžím nemají tolik prostoru na hledání opravdových talentů, pro něž je tak start hudební kariéry paradoxně o dost složitější než pro jejich kolegy z 20. století. Hudební průmysl tak spíše prokazuje službu finalistovi soutěže, a ne naopak.