1980 – 1989

Historie OSA

Nedozírné škody normalizačního vedení OSA

Během druhé normalizační dekády utrpí OSA veliké škody. Po dosazení nového ředitele Oldřicha Flosmana a dalších funkcionářů nic nebrání stranickému řízení OSA. Bohužel není výjimkou, že nároky většiny autorů na spravedlivé autorské odměny jsou i nadále porušovány ve prospěch úzké skupiny stranického vedení OSA a jejich spolustraníků.

Začíná tak boj o změnu rozúčtování honorářů na úkor autorů, který vrcholí v roce 1988 článkem v Mladém světě s názvem OSA NOSTRA. V něm se odráží vzdor autorů vůči nadměrně subjektivnímu hodnocení kulturně-politického významu jednotlivých skladeb, ke kterému docházelo a které vedlo k nespravedlivému rozúčtování autorských odměn. Ty byly na jedné straně neúměrně kráceny, na straně druhé značně nadhodnoceny. Zastupovaní neměli ve vyúčtování uvedeno přesné užití svých skladeb, proto jej ani nerozporovali.

Autoři článku nezpochybňují oprávněnost existence OSA jako takového ani oprávněnost ochrany autorských práv, pouze rozporují tehdejší politickou situací ovlivněné fungování a vnitřní strukturu organizace, na které se podepsalo 40 let totalitního režimu.

Současný OSA klade maximální důraz na transparentnost a detailní vyúčtování, které jako jediný na světě zasílá zastupovaným každé tři měsíce. Bohužel označení OSA Nostra se mezi širokou veřejností přeneslo do dnešní doby. A to dokonce přesto, že už v době publikování samotného článku je situace vyřešena a k obdobným způsobům přerozdělování financí dále nedochází.

Manipulace s vyúčtovacími podklady

Normalizační ředitel Oldřich Flosman se od okamžiku svého jmenování snaží najít způsob, jak co nejvíc ukrojit z autorských honorářů, aby větší část inkasovaných peněz přistála na účtech stranických kádrů a autorů ideologicky spolupracujících s normalizačním režimem. Nejprve se pokouší snížit autorům honorář ze zahraničního užití jejich hudby. A protože se stále jedná o dobu plánovaného hospodářství, obhajoba jeho konání může být vedena ve smyslu plnění plánu. Naštěstí od tohoto záměru brzy upouští, pravděpodobně z obavy z mezinárodního skandálu. Posléze volí cestu menšího odporu a za asistence komisí a kontrolního výboru začíná manipulovat účetní podklady, což stojí mimo sféru vlivu odborných pracovníků v OSA.

Diletanti ve vedení OSA

Počátkem osmdesátých let také probíhají dramatické personální změny na všech vedoucích pozicích, nadále tak Ochranný svaz autorský spravují především penzionovaní plukovníci. OSA je řízen stranicky, bez jakékoliv odborné způsobilosti a znalosti autorského práva či mezinárodních dohod. Autoři se na řízení spolku stále nemohou vůbec podílet ani do něj nijak zasahovat.

Po důkladné revizi ministerstva kultury je v roce 1988 jmenován nový výbor a nový ředitel, jímž se stává Ing. Otakar Lanc. To vše opět bez vědomí zastupovaných autorů. Valné shromáždění OSA svoláno není, i když to tehdejší organizační řád po předchozím schválení ministerstvem kultury již umožňoval. Tato bezradnost socialistického plánování a řízení však brzy po listopadu 1989 končí v propadlišti dějin.

Historie hudby

Diskotékový syntetický pop a tříštění hudebních stylů osmdesátek

V osmdesátých letech je normalizace v plném proudu. Ve společnosti je už ale čím dál zřetelnější touha po změně, jíž nahrává zoufalá ekonomická situace v celém sovětském bloku. Západní hudba už není tak nedostupná a i u nás vzniká velké množství kapel nejrůznějších stylů, přestože nejsou režimem úplně podporovány.

Minimalistický Agon

V klasické hudbě se výrazně projevují skladatelé mladé generace Martin Smolka, Petr Kofroň a Miroslav Pudlák, kteří společně zakládají soubor Agon. Píší především hudbu blízkou americkému minimalismu, který je pevně spjat s osobností Steva Reicha. Minimalismus se vymezuje proti příliš složité hudbě a jeho základem je především stavba rozsáhlých struktur pomocí malých buněk. Progresivní Agon uvádí kromě vlastní tvorby díla americké avantgardy nebo evropské i české nové hudby. Stále je ale na okraji hudebního provozu a činnost souboru se naplno projevuje až po listopadu 1989.

Syntetické tóny osmdesátek

Zásadní moment pro hudbu osmdesátých let přináší už rok 1980, kdy je v New Yorku zastřelen bývalý člen The Beatles John Lennon. Jeho smrt jako by symbolicky ukončila éru rockového tažení sedmdesátých let. Rozhodně to není tak, že by byl rock mrtvý, ale hudební scéna se tříští na různé podžánry. Začátek dekády tak patří především discofunkovému Michaelu Jacksonovi. V polovině osmdesátek přebírají štafetu rockový bard Bruce Springsteen a také ženské popové ikony Madonna, Kylie Minogue nebo Whitney Houston. Klasický hard rock či heavy metal stále reprezentují jména jako Alice Cooper, Black Sabbath a Ozzy Osbourne, ale přichází nová vlna. Říká se jí NWOBHM, New Wave of British Heavy Metal (nová vlna britského heavy metalu), a reprezentují ji mimořádně technicky i skladatelsky zdatné kapely jako Judas Priest nebo Iron Maiden. Metalové kapely slaví svůj zenit na obřích festivalech v Readingu nebo Doningtonu, které se pyšní víc než stotisícovou návštěvností. V polovině osmé dekády vzniká nová odnož metalu – trash metal –, typická agresivní kytarou a superrychlými bicími, a také hardcore s punkovými vlivy. Barvy trash metalu hájí především kapely Metallica, Anthrax, Kreator, Megadeth a Slayer a následkem jejich vlivu vylézají na světlo světa i další morbidní subžánry jako death nebo black metal.

Jedním z nejcharakterističtějších songů osmdesátek je nezpochybnitelně hit Ghostbusters, který v roce 1984 nahrál Ray Parker Jr. Kromě divokého mixu rocku, soulu, funku a diska se v osmdesátých letech objevuje styl „new wave“ a s ním kapely jako Simple Minds, Talking Heads nebo The Police. Kapelou první ligy se stávají U2, a to zvláště díky desce The Joshua Tree. Zpěvák Bono Vox je navíc pověstný svými charitativními aktivitami – podobně jako třeba Peter Gabriel nebo Bruce Springsteen. Skvělé desky vydávají i Depeche Mode, veleúspěšná je především ta nazvaná Music for the Masses. Nesmrtelnými se ovšem stávají díky své následující desce Violator, která obsahuje hity Enjoy the Silence nebo Personal Jesus. Mluvíme-li o pop music osmdesátých let, je nutné zmínit stanici MTV, první výhradně hudební televizi na světě, která vzniká roku 1981.

Diskotékový pop i tříštění žánrů v české populární hudbě

V Československu je v osmdesátých letech v populární muzice na vrcholu bigbítová kapela Olympic, boduje i Jiří Schelinger nebo Katapult. Významně se také rozvíjí folková a country scéna (Wabi Daněk, Brontosauři). Co se týče čistého popu, žezlo stále třímá Karel Gott, následován Helenou Vondráčkovou a dalšími. Reggae se věnuje Yo Yo Band, novoromantice kapely Oceán nebo Precedens. Klasický metal českým fanouškům přináší kapela Arakain. Undergroundovou scénu stále zastupují The Plastic People of the Universe, kteří jsou vzhledem ke svému kontroverznímu vystupování perzekvováni i vězněni. Jejich předák Milan „Mejla“ Hlavsa v tu dobu na zapřenou působí i v jiných kapelách, jako je například novovlnná skupina Garáž. V letech 1983 až 1986 je režimem zakázána i rocková legenda Pražský výběr.

Symbolem české, tehdy tedy ještě československé, pop music je nicméně zpěvák a skladatel Michal David. Působí v uskupení Kroky Františka Janečka, kde hraje a zpívá s Janou Kratochvílovou. Postupně se stává popovým idolem a jeho kariéře rozhodně pomáhá fakt, že jeho hudba zní v populárních filmech Vítr v kapse, Láska z pasáže, Kamarád do deště a především Discopříběh. Je také autorem prorežimního songu Poupata, symbolu spartakiády v roce 1985. Na popové výsluní se v osmdesátých letech dostává celá řada mladých diskotékových hvězd jako Stanislav Hložek, Iveta Bartošová nebo Lucie Bílá.

Příběh písně

Olympic: Jasná zpráva (1981)

„Pěnu s vůní jablečnou,
vyvanulý sprej,
telefon, co ustřihlas mu šňůru...“

Hudbu jedné z nejznámějších písniček Olympiku píše frontman kapely Petr Janda v roce 1981 a původně má dost nevyhovující stopáž: je dlouhá přes sedm minut, což je také důvod, proč se nevysílá v rozhlase. Nakonec Petr Janda skladbu rozdělí na dvě, přičemž každou z nich dá do jiné tóniny. K oběma skladbám píše text Pavel Vrba, a vznikají tak hity Jasná zpráva a Okno mé lásky.

Pavel Vrba je český básník, publicista a jeden z nejlepších českých textařů. Na kontě má zhruba 1300 nahraných písniček z celkem asi dvou tisícovek textů, které vytvořil. Slova píše například pro Blue Effect (Zázrak jedné noci), Věru Špinarovou (Je mi líno), Petra Spáleného (Kdybych já byl kovářem), Janu Kratochvílovou (V stínu kapradiny), Helenu Vondráčkovou (Mám ráda cestu lesní), Petra Nováka (Vím, že nevím nic), Karla Gotta (Zmírám láskou) nebo Petru Janů (Říkej mi).

Jasná zpráva vzniká v roce 1981 – a brzy se stává jedním z největších hitů kapely, možná dokonce tím vůbec nejznámějším. Ani to však nestačí k tomu, aby si kapela odvezla hlavní cenu z prestižního festivalu Bratislavská lyra. Supraphon je však naprosto nadšen z prodejů – Jasná zpráva se stává jeho nejprodávanějším singlem. Smutná písnička o rozchodu je naprostý megahit.

Hudební zajímavosti

Zrod glam metalu

Zajímavým fenoménem, který ovlivňuje další směřování celosvětové hudby, je vznik roztodivných hudebních stylů. Divácky nejviditelnějším z nich je pravděpodobně žánr s názvem glam metal, který vzniká na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let a někdy je také označovaný jako hair metal nebo pop metal.

Jedná se o podžánr heavy metalu a charakteristické rysy si půjčuje z módy glam rocku sedmdesátých let, jehož nejznámějším představitelem byl David Bowie. Reprezentují ho především umělci jako Alice Cooper, Kiss, Van Halen, Mötley Crüe, Def Leppard, Bon Jovi, Twisted Sister, Poison nebo Skid Row. Texty se často zaměřují na sex, drogy, alkohol a nevázaný životní styl.

Představitelé a vyznavači glam metalu jsou snadno rozpoznatelní podle vyzývavého oblečení, výrazných doplňků, kůže, roztrhaných punčoch a make-upu. Muži jej používají společně s lakem na vlasy. Vzniká tak jakási transgenderová estetika. Mimochodem, šminky si glammetalisté půjčují od striptérek, se kterými udržují čilé styky. V druhé půlce dekády směr glam metalu vychyluje kapela Guns N' Roses, jejichž hudba nese víc stop hard rocku se stopami blues rocku. Jejich nahrávky (za všechny jmenujme Paradise City, Welcome to the Jungle nebo Sweet Child O' Mine) se prodávají po milionech.